Café Après – midi: Oáza štestí
Autor i2 v Novinky dne 30. 8. 2008, 425x Přečteno, 3x komentováno
Café Après-midi je označení pro síť kaváren pokrývající území Japonska. Spíše než o restauračním zařízení lze v tomto případě hovořit o osobitě koncipovaném projektu, který se line napříč hudebně-gastronomickým spektrem, aby s typicky japonským perfekcionismem nabídl navštěvníkovi produkt poplatný svému původu.
Café Après-midi tedy kromě dobré kávy šíří i hudební osvětu, a to ne jinak než formou stylizovaných výběrů, které v různých intervalech a v různé žánrové/ediční podobě vychází nepřetržitě, približně od počátku roku 1990. Funkce řetězce kaváren je v tomto ohledu distribuční – zákazník se při návštěvě seznámí s celou paletou interpretů (specifické hudební zátiší je nedílnou součástí kultury všech těchto podniků), jíž si posléze může odnést na některém ze zmíněných nosičů.
Z existujícího katalogu stojí za zmínku bezpochyby stejnojmenně uvozená „Café Après-midi“ větev (o níž se rozepíšu níže) a šíří titulů přibližně stejně rozsáhlá „Free Soul“ série. Dále zde samozřejmě vznikají offshot projekty, či jiné jednorázovky, ale tyto si neudržují natolik silnou tradici, abych o nich nutně hovořil.
Zatímco těžiště „Free Soul“ tvoří zejména soul/funk, disco, či „živější jazz“, s leckdy jasně ohraničeným původem (v kompilacích věnovaných konkretním artists/labelům), u „Café Après-midi“ vyniká především náladovost, vzdušné ladění a odlehčeně easy-listeningový hábit. V truhlici těchto „vintage gems“ pospolu tedy nalezneme zástupce rozvolněné Brazílie let šedesátých a sedmdesátých (MPB, bossa – S.Mendes, M.Valle, A.C.Jobim, E.Soares, A.Gilberto, N.Leao a desítky dalších), vocal doteky (G.Kauffeld, D.Springfield, A.Ross atd.), rare/euro grooves se svěžím jazzy feelingem (R.Ayers, M.Roos atd.), soft rock/sunshine pop (Bobby and I atp.), francouzský pop (B.Bardot aj.), příležitostně jazzy soundtrack skladby (např. E.Morricone atd.), ale i soudobé nu-grooves či new-wave záblesky. Časově lze většinu obsažené hudby vklínit mezi konec padesátých let až k současnosti. Výčet je tedy neuvěřitelně široký, ale to podstatné, tedy poměr kvality vzhledem k počtu titulů, zůstává nebývale stabilní, což potěší i při vědomí, že skladbu edic má na svědomí prakticky jediná osoba – DJ Toru Hashimoto. Povětšinou vinyl-only, častokrát v té nejobskurnější formě, jindy pečlivě hýčkané, získané z katalogu major labelů, to jsou skladby, které v tomto instantním balení naleznete. Praxe je zcela určitě taková, že krom klasického crate-diggingu přichází na řadu i licenční úmluvy s konkretními vydavatelstvími (např. u Disney selekce – kde se kříží přezpívané cover verze s disney songy let dávno pominulých, rovněž u Compost, Saravah, El či MPS), která následně zpřístupní své archivy (tedy i jinak nesehnatelné tracky) obsesivním kompilátorům. Vydavatelská i distribuční úloha kráčí ruku v ruce se záměrem reinkarnace zapomenutého, proto se vše těší takové oblibě. Na tento dobře rozběhnutý strojek se napojují větší a složitejší kolečka a nezbývá než doufat, že se v budoucnu budeme moci setkat s jěště bohatší studnicí kvalitní muziky.
Těm, kterým není cizí obsah těchto řádek, zvědavcům, či lenochům, které baví v přítmí místnosti odplouvat na resentimentálních vlnách „smooth & soft“ hudby, doporučuji zabrouzdat na:
http://www.geocities.co.jp/MusicHall/4793/cafeapresmidi_contents.html (pro přibližnou představu o tom, která alba spadají do této řady + souhrnný výčet LP zdrojů)
http://www.doorz.sk/ (e-shop, kde je možné objednat si některý z titulů, za – zcela pochopitelně – vyšší cenu (japanese import se bohužel týka bez rozdílu všech těchto VAesek))
http://www.xhamster.com/ (pro autoerotické inspirace)
Vyhazujes kolinka do vzduchu pri zvuku klapani drivka o drivko? :-D
ja mam zbaleno,muzeme vyrazit do japonska na salek dobreho caje :)
:)