Report: Hip Hop Kemp 2008
Autor Magič v Reporty dne 1. 9. 2008, 535x Přečteno, 4x komentováno
Nevím jestli se mnou budete souhlasit, když řeknu, že letošní ročník byl z hlediska atmosféry zdaleka nejhorší a to je bohužel jeden ze stěžejních faktorů festivalu. Nedělní noc byla sice pro spoustu „lidí“ velice zábavná show hlavně ve stanovém městečku a mnohé incidenty polských, ostravských, německých a mnohých dalších individuí, jenž nemají o hudbě a kultuře ani ponětí, byly bohužel na denním pořádku. Naneštěstí ti kdo těmito zásadními neduhy trpěli si to vůbec nezasloužili a když jsem v pondělí ráno potkal Angličana, který si chtěl po ránu jen tak pokecat, byl jsem skoro až v šoku mezi všemi těmi ignoranty. Co se týče cen a kvality piva a jídla a všudypřítomného hlavního růžového sponzora to není snad ani třeba komentovat, to každý víme, že to zkrátka stojí za prd a každý s tím musí počítat na akci takového formátu. Takže půjdu k věci, hezky jak čas běžel…
Pátek
Bohužel pátek silně ovlivnilo počasí a například u mě se to projevilo tím, že jsem promeškal show Looptroop a eMC, jenž jste si jistě mnozí z vás užili, když já jsem zrovna stál u trosek svýho altánu. Co bylo bezesporu tahákem pátečního programu byla hudebně dokonale procítěná podívaná na holandskou dvojku Pete Phillyho a Perquisita. Tihle dva rozhejbali skvělym způsobem celý publikum při pecce Q&A a zrovna tak vehnali světlo a pocit velkoleposti do duše při poslechu Empire. Další kdo byl pro mě středem zájmu byl Adam Ostrowski aka O.S.T.R., jenž přišel na plac s lehce improvizovaným a spontánním projevem. Z mého pohledu bohužel show poznamenala absence mnoha nejznámějších skladeb a pro českého posluchače, který nerozumí polštině, je kotel plný polských fandů, kteří si hudbu pletou asi s fotbalovým zápasem. Vinou špatného počasí a stejně tak vinou křehkého altánu jsem minul vystoupení Wax Tailora, Looptroop a eMC, takže jediné co mi zbylo k posouzení je představení Guiltyho Simpsona a Jay Dillova mladšího bratra Illa Jaye. Tuto podívanou shrnu rychle, neboť Guilty Simpson působil na stagi dost těžkopádně, líně a bez zájmu, pouze s výjmkou pecky Getting Bitches, kde se ona těžkopádnost proměnila v naprostý diktát a mocnost, naopak velice svěží a srdeční záležitost byla Illa Jayovo směsice beatů od svého zesnulého, staršího a mnohem slavnějšího bratra. Každý si jistě rád poslechl věci jako Raise It Up a Dilla musí být právem na svého bratra hrdý. To jest vše k pátku na hlavní stagi, za deště se každý rozešel do svých hnízd a ráno se mohli ti rozumnější těšit na Královéhradecké lázně a oběd za rozumnější cenu a s rozumnější chutí než v areálu kempu.
Sobota
Druhý oficiální den festivalu jsem chlastal vražedný drinky a bezvadně se bavil s rakouskejma kámošema, takže jsem přišel hned o první bombu v programu a sice Akrobatika s Mr.Lifem. Kdo mi ale tuhle ztrátu bohatě vynahradil byli čeští Navigators s jejich vytříbenou hudbou, která pohladila na duši určitě i spoustu dalších než jenom moji maličkost. Skladby jako Sky Travellin nebo Calling Out jsem měl již dávno před kempem naposlouchané a na živo mě stejně ohromně překvapily a musím potrvrdit mnohokrát řečenou pravdu, že poslech této kapely na živo je skutečným zážitkem. Po tomto vystoupení jsme šli „ošéfovat“ rum a znovu trochu doplnit hladinu alkoholu a vrátili jsme se téměř na konec Vece, kde si přišli na své fanoušci SK rapu. Některé známé tracky mě pobavili taky, ale teď Vecko odchází a přichází pravá bomba, která mě zasáhla takovým způsobem, že ji rozdejchávám ještě teď. Skutečně jedno z nejživějších, nejchytlavějších a nejmasakrovějších vystoupení, co jsem viděl. Víc už mě snad zničili jenom Heltah Skeltah v Praze. Jedná se o dánské seskupení Majors, jenž letos vyrukovali se svým projektem a tisícům lidí ukázali v Hradci, která bije. Kdo viděl pekelnou spontánní nálož jménem City Hall Cipher ví o čem mluvím a navázání na Scenario od ATCQ v Majors verzi bylo šokující a divoký. Zakončení peckou This Is How We Do si pak určitě bude každý pamatovat, protože jsem si nevšimnul, že by někdo kotel o svoje hlasivky ochudil. V době kdy byli lidi v kotli na bodu varu přiběhli na stage Zion I, kteří svým zcela netradičním vystoupením zaskočili a energii nechali proudit dál, ačkoliv už v jiném duchu. Poté jsme si zase odskočili na něco dobrýho k pití a vrátili jsme se na místo činu, kde na nás čekali Atmosphere a Brother Ali. Jejich show začala peckama jako Truth Is Here, Shoulda Known a pár dalšíma lahůdkama, který mě pomalu ale jistě připravovaly o hlasivky, ale pak bohužel začali oba značně zpomalovat a tasili jeden cajdák za druhým, takže jsme byli skoro donuceni odejít dřív po marném čekání na track Champion. V tu chvíli absence Pharoahe Monche mrzela o to víc.
Neděle
Neděle byla na hlavní stagi, řekl bych, dost stručná. Po vystoupení Pio Squad, kteří mě mimochodem rovněž docela pobavili, i když to není úplně hudba, kterou bych vyhledával a sjížděl. Zpátky do dnů byly ale slova, který jsem slyšel hodně rád a celkově jejich vystoupení můžu hodnotit kladně. No a pak ladies and gentleman, boys and girls přichází na řadu ti, kteří zdobili hezkou řádku lamp, zdí a spoustu dalších ploch, kde byly vylepeny plakáty HHK. Jedná se samozřejmě o The Roots a na tenhle koncert si vzpomene zaručeně určitě každý, protože to bylo víc než důstojný zakončení festivalu. Ještě než si kapela nachystala fidlátka se mikrofonu ujala dvojka z Detroitu, která si po pátku ještě jednou dovolila rozproudit publikum heslem „Fuck the police“, následně bylo k vídění originální řádění Rafika na „balkóně“ a jeho turntably už fakt nažhavily na Roots. Koncert samotné kapely byl velice různorodý, neboť se dostalo na pekelnou věc, kterou je Get Busy, ačkoliv ochutnat jí na kopečku při západu slunce s živou kapelou je rozhodně slabší a lahodnější kafe než doma v mp3. Naprosto odlišným zážitkem je například skladba You Got Me, kterou vytvořily pánové s Erykah Badu a zde si přišly na své dámy. Kytarová sóla na kempu k vidění taky moc nejsou a ani tohle vůbec neurazilo, příjemných zpestření bylo spoustu, každý si odnesl zážitky svoje. Co se dělo v noci na pondělí a v pondělí, jako požáry, ničení muzea, stupidní chování některých buranů (nebudu škatulkovat, každý si může domyslet) nebo menší tornádo byla bohužel černou tečkou za festivalem, naštěstí koncerty Majors a jiných umělců budou to na co si vzpomenu především, takže budu ročník 08 hodnotit mírně pozitivně, protože většina chyb, které ho provázely nebyly ze strany pořadatelů a koncerty, které jsem viděl byly prvotřídní. A o to jde.
dobra prace
diky
mluvis mi z duse. atmosfera letos silne pokulhavala. ale presne jak si rekl, koncerty nekterych umelcu bude to, co si za pul roku s pojmem hhk08 spojim. moc dobra recenze
znova diky a sem fakt rad ze to tak nevidim sam