Recenze: Fabio Musta – Passport
Autor Magič v Recenze dne 12. 5. 2009, 546x Přečteno, Žádný komentář
Jestli patříte mezi ty, kteří rádí objevují nové tváře a rádi se necháváte překvapovat, pak určitě čtěte dál. Sice o tomto italském producentovi padlo už dost slov, ovšem pozornost si jistě zaslouží i jeho nejnovější album Passport v recenzi. Pojďme se tedy nyní podívat, jak dopadlo album, které pod Babygrande spáchal další evropský nadějný producent za vydatné pomoci mnoha zámořských renomovaných interpretů.
Abych nezačal chrlit o albu dojmy z jednoho tracku za druhým, tak řeknu na začátek, že se dočkáte vyklidněného alba, které zdobí především vážně mistrovský sampling. Fabio Musta je opravdu jedním z nejdokonalejších reprezentantů éry samplerů a patří tak podle mně do smetánky této éry, kam dále řadím například osobnosti jako Pete Rock, Illmind či Khrysis. Jedním z důležitých ukazatelů špičkového producenta je jeho vlastní styl a sound, což oboje Fabio rozhodně má.
Nejvíc z celého alba mě chytnul za koule hned první (defuckto druhý po intru) track Open Up Their Eyes s Jeruem na majku a Krsem “na samplu”. Tahle skladba má ducha, sdělení a skvělej soulovej podmaz se samplovaným refrenem, což dohromady tvoří výbornou skladbu. Hned v dalším tracku Hassa ukazuje Fabio dvě věci – že je, jak už jsem řekl, mistrem samplu a že Scarface byl, je a bude fenomenem navždy. Na mikrofonu se objevuje Termanology a dává najevo všem myspace a facebook “killerům”, co si o nich myslí. Jedna z mála živějších skladeb na albu. Další peckou, kterou musím vypíchnout je Across The Map s Main Flowem a Freestylem z Arsonists. Ve skladbě se objevuje šílený piánko, které jsem už dříve registroval ve skladbě od LMNO a mě tahle uvolněná skladba vážně baví. Je to jeden z těch kývohlavů, které na albu být musí. Za zmínku dále stojí skladba Italian Roots s Copywritem, kde jsou sytý a hutný basy, skladba Real Rap Music s Reksem, kde se objevuje množství několika známých samplů a hlavně skladbu samotnou táhne parádní chytlavá basa – Bostonským klukům Fabio udělal beaty vážně na míru. Co se samozřejmě povedlo dále je skladba s Guilty Simpsonem zvaná Feel It, která byla reprezentativním singlem už před vydáním, ale co bych chtěl pochválit především a co mě společně s Jeruem obzvlášť potěšilo je „náhrada“ za outro pojmenovaná Senza Di Te, kde hostují mě neznámí Ghemon a Soulshine. Výborné jazzové, instrumentální, kouzelné a klidné představeníčko doprovázené jemným a klidným rapem a procítěným ženským zpěvem je vážně odzbrojujícím odměněním posluchače po poslechu kvalitního alba a navozením úsměvu před dohráním nosiče.
Nebudu tvrdit, že album jako celek může být albem roku, ale Fabio bezpochyb ukázal hutné beaty i jižanský muzikální cit, což se cení dvojnásob. Jestliže nám sám Fabio řekl, že album je klasika, nebyl daleko od pravdy. Album bude možná klasika v Itálii, ale celosvětově má do klasiky daleko. Nicméně v sobě Fabio drží už mnoho let velký potenciál, který už mnohokrát ukázal, a možná už vytáhl dříve lepší beaty než na tomto albu. Samotné album, ale nyní přesto tvoří libový klidný celek a takto je také potřeba k němu přistupovat. Album nakonec musím hodnotit stejně jako poslední desky Pete Rocka, Dj Babua, Marco Pola a dalších. Jedná se o desku plnou skvělých hostů, výborných beatů, ale v případě těchto producentských desek je téměř nadlidským úkolem posunout tuto kombinaci do úrovně klasiky, nezapomenutelného díla a tedy i nejvyššího hodnocení.
