Recenze: Rob Swift – The Architect
Autor Magič v Recenze dne 1. 3. 2010, 509x Přečteno, 2x komentováno
Pokud byste hledali novou letošní desku, která ve vás má vzbudit očekávání a zároveň zvědavost spojenou s nepředvídatelností autora, určitě byste měli sáhnout po desce The Architect. Autora této desky, protagonistu turntableistické videobible jménem Scratch, člena již nekompletních X-Ecutioners, Roba Swifta nelze představit jinak než jako jednoho z pionýrů turntableismu, který nejen že u historie hip hopu byl, ale také kousek historie napsal.
Stejně jako na obalech různých výrobků bývá varování o skrývajícím se nepatřičném obsahu, i tato recenze musí na začátku varovat spotřebitele The Architect, že Rob Swift rozhodně nevytvořil desku složenou z funkových breaků jako byla v minulosti jeho deska Dust To Dust. Po otevření obalu se na vás vyrojí hororové housle, temné beaty v rytmu turntable battle breaků a spustí se teror temných melodií. Skladby ovšem mají tak geniální a vkusné načasování, jaké mají ty nejvybranější filmové trháky. Ve skladbě Lower Level 1st Movement působí Swiftovy scratche vážně a důstojně jako to umí snad jen DJ Krush a vtahují posluchače do děje tak silně, jako knižní veledíla nutí v noci ospalé oči čtenáře bdít dál. Válečná scratch rutina Spartacuts je vrcholící bitvou mezi juggly, scratchi, cuty a dalšími armádami jejichž arzenál Rob Swift demonstroval a gradoval ve skladbách předchozích. Album svým vzorcem připomíná Wave Twisters od Q-Berta. Podobnost mezi těmito alby spočívá právě ve specifické gradaci a rozuzlení. Fungují na něm také dějství, která by si zasloužila (stejně jako celá deska) animované ztvárnění.
Velikost desky The Architect nespočívá v dlouhohrajícím potenciálu, ale především v ohromujícím zážitkovém poslechu, jaký nabízí delší filmy náročnější na vnímání. Poslech v soustředěném, klidném a kvalitním prostředí i momentě se posluchači bohatě vyplatí a odmění. Závěrečná stylová záležitost podpořená rapem Breeze Evahflowina na konci alba poté zní jako titulky k vynikajícímu filmu a posluchač odchází od alba stejně jako z kina s nádherným slastným pocitem plného kulturního vyžití, kterému by jen složitě cokoliv vytýkal. Vytknout lze kromě krátké hrací doby vážně jen to, že album nelze poslouchat neustále dokola a čas pravděpodobně ukáže, že si na album vzpomene s odstupem jen několik málo jedinců.
ja ho poprve poslouchal celej den :-D
Nevíte kde se dá toto cd v cz koupit ??