Recenze: UL Farma – Zpátky v reálu

Autor Ruckus v Recenze dne 7. 7. 2010, 948x Přečteno, Žádný komentář

Letošní úroda farmářů Wutyho, Romana Ponertiho a Cella přinesla desku „Zpátky v reálu“. A pokud chceš vědět, zdali je deska pravým bio produktem, který obsahuje větší škálu Boom Bap vitamínů než Centrum, nebo jen prohnilým plevelem, který by už nežrala ani hladová somálská housenka, čtěte směle dál.
I když se jméno Romano Ponerti v bookletech českých desek zrovna často nevyskytuje, hned v první minutě intra vám dá jasně najevo, že není žádným producentským zelenáčem a svým vyváženým výběrem beatů svou hudební vyspělost dokazuje také v průběhu celé jeho majoritní účasti na desce.
Striktní úvodní věc „Třicet“, kterou spolu s „Diktát“ řadím mezi Wutyho nejlepší vystoupení na desce, nabízí beat tvrdý jako kovadlina a hladovej a nasranej projev Wutyho, což je ostatně parketa, která mu sedí nejvíce. Do toho přidejte scratchované wordcuty klasiků hry, které jsou následně propleteny celou deskou a musí vám být jasné, že na tomhle albu nehrozí ani autotune ani Tereza Černochová v refrénu.
Album pokračuje o něco uvolněnějším tempem přes track „Dovolená“ s Khomatorem, kterou však spíše zastiňuje skladba „Ve městě“, kde do příjemného beatu můžete společně s kompletní UL Farmou slyšet také čecho-angličana Emdeeho.
„Krajina“ polemizuje o společenském stavu naší republiky, maločecháčství a závisti a při hledání ztracené morální integrity, padají rýmy typu „Zmrdi jako Kožený, Krejčíř, Berka jí čistou špínou vytesali náhrobek / poctivost a čest má hodnotu vypitejch pivních plechovek“.
Následným Diktátem vzdává stavební kámen UL Farmy hold rapové klasice „Klasika Boom Bap je best / a co je top a fresh / kde jede cash / je furt stejný jak jiná hudební veteš“ a dokazuje tím, že i ve 30 letech se lze vyhnout „progresovému“ syndromu.
Následuje Cellova sólovka „Druhá Střela“, která je volným pokračováním singlu s hostujícími DeZrechts. Cello a Wuty jsou v projevu hodně podobní, což možná sráží na pestrosti, na druhou stranu však přidává na ucelenosti.
Jako na moři se deska opět přenáší do klidnějších poloh (s vyjímkou Cellových „Těstoviny“ a zpovědi „Řekni mi“, kterou však sráží její refrén) skladeb „Promotér“ s hostující dvojicí Supa a Idea, který však za svým slovenským kolegou značně pokulhává a „Není umění se zničit“, ve které se objevil první hostující producent Oakmaster Oak.
Vše následně rázně utíná skoro apokalyptický beat našeho stájového koně Ownie Onea s hostujícím K.O., z jehož nasraného projevu se možná ježí chlupy na zádech, po textové stránce však neohromí.
Blížíme se do finále desky, před kterým následuje ještě mírné zaškobrtnutí ve formě skladby „V létě“, která na mě působí spíše, že měla být Wutyho featuringem na desce IdeaFatte, než Fattem produkovaná skladba s Ideou a Wutym na desce UL Farmy. Fatte je producent, který mě čas od času svou produkcí pošle do kolen, rozhodně to však není případ téhle skladby, kde jeho Michalovsko Davidovské klávesy do temné obálky desky „Zpátky v reálu“ prostě nezapadají. Navíc se zde vyskytuje téměř stejné téma jako v tracku „Dovolená“, což u posluchače může nabudit dojem nedostatku nápadů u autorů.
Úplnou tečkou za albem je kytarová „Taktika“, kde UL Farma s Novatori dávají jasně najevo, že track s Toxic People nebyl jen pokusem a do budoucna bych si klidně dokázal představit i více takových kolaborací.

Na desce nenajdete složité texty, u kterých by jste si museli track přetáčet několikrát, aby jste je pochopili. Nenajdete zde ani beaty, které by zrály každým dalším poslechem. Uslyšíte však ucelenou vyrovnanou desku, jejíž velkou zbraní je první dojem, který byl alespoň u mě velmi pozitivní a poté už je jen na vás, jak dlouho se vám podaří si jej udržet.