Matt Moerdock: Nemám rád falešný interprety
Autor tomash v Rozhovory dne 24. 2. 2009, 959x Přečteno, 16x komentováno
V poslední době se nám tu roztrhl pytel s rozhovory. Dnes potěším především vyznavače francouzského rapu. Pojem Matt Moerdock zatím asi většině z Vás nic neříká, ale věřte, že to se v nejbližší době změní. B-Boy, raper, komik, žurnalista a superhrdina. To všechno jsou profese, které Mattovi nejsou cizí. Ponořte se se mnou do rozhovoru člena Zulu Nation a zjistěte, co si pro nás na tento rok přichystal.
Je o tobě známo, že jsi začínal jako B-Boy. Jaká byla tvoje cesta od tance k emceeingu?
Tancování pro mě byl způsob, jak se vyjádřit. Nechtěl jsem tancovat, jen abych dělal nějaké pohyby. Pomocí choreografie jsem vyprávěl příběhy, dostal ze sebe to, co jsem měl na srdci. Problém byl, že se najednou z hip hopu stala móda. Hodně lidí začalo tancovat jen pro zábavu. Od té doby se tancovalo jen kvůli tanci, nic víc v tom nebylo. Já jsem chtěl pokračovat ve vyprávění svých příběhů a moje jediná šance, jak to udělat, byla začít psát básně. Popravdě jsem nejdřív chtěl psát knihy, ale k tomu mi chyběla trpělivost. Postupem času jsem chtěl ty básně dostat k lidem a tak začala má rapová kariéra.
V jakém roce to tedy bylo?
První opravdový track jsem vydal v 1993.
V roce 1993 u nás až na pár výjimek nikdo nevěděl, že něco jako hip hop existuje. Řekni mi pár věcí o jeho počátcích ve Francii.
Všechno to začalo někde v polovině osmdesátých let. Jedno z prvních větších jmen byl Dj Dee Nasty, který měl v rádiu svou show Deenastyle. Byl to právě on, kdo mě dostal k hip hopu.
Ve své hudbě také hodně experimentuješ, jaké hudební styly a umělci na tebe mají nebo měly největší vliv?
Když jsem byl mladý, tak mě hodně inspiroval Big Daddy Kane. Taky Public Enemy samozřejmě, ale Big Daddy Kane byl fakt moje číslo jedna. Všechno co dělal, vypadalo stylově. Ve svých videech rapoval, tancoval, měl kolem sebe parádní tanečníky… bylo to úžasný! Z hip hopu bych mohl ještě jmenovat Nase nebo Kanyeho Westa. Ale co miluji, je Soul. Jsem velký fanda Otise Reddinga a Sama Cookea. Dál se nechávám inspirovat z Reggae. Mám rád Sizzlu a taky Capletona. Líbí se mi jeho hudba, ale když jsem ho potkal, tak jsem mu řekl, že už si nikdy nekoupím jeho CD. (smích)
Nemáš ho rád?
Jak už jsem řekl, líbí se mi jeho hudba, ale pro mě ten člověk není opravdovej.
Vysvětlíš mi to?
(chvilka ticha) Asi bych to neměl říkat, ale tenhle chlap zpívá o Africe… Potkal jsem ho v roce 2005, když vydal své šestnácté album, myslím. Nebo patnácté, nejsem si jistý. Zeptal jsem se ho, co cítil, když jel poprvé do Afriky a on mi odpověděl, že v Africe nikdy nebyl. Na každém albu zpívá o Africe ale on tam nikdy nebyl. Řekl jsem mu OK.. Víš co chci říct? Mám rád „real people“. Mám rád lidi, kteří si stojí za svým. Můžeš mi říct, že jsi gangster a jestli opravdu žiješ jako gangster, budu to respektovat. Jestli mi řekneš, že jsi pimp a jsi opravdovej pimp, ok budu to respektovat. Ale nemám rád lidi, co lžou.. falešný interprety. Můžu se ještě vrátit k těm vlivům?
Určitě.
Hodně mě také ovlivňuje francouzská scéna. Nejraději si poslechnu IAM a La Cliqua. „Daddy Lord C is my man.“ Tohle jsou opravdoví lidé. Daddy je boxer, takže do svých tracků rád dává pointy. Říkal mi, „jo jsem boxer, rád dávám rány (punches), tak do svých tracků dávám pointy (punch lines).“ (smích) Ve Francii je spousta skvělých interpretů, které bych mohl jmenovat…
…někdo, s kým bys chtěl spolupracovat na dalším albu?
Chtěl bych spolupracovat s kýmkoliv. Klidně i s těmi falešnými interprety. Prostě řeknu, co chci říct a je to. I když je někdo falešnej a přijde, že se mnou chce udělat track, bude mít dobrej nápad a dobrej beat, tak do toho půjdu. Můžu spolupracovat s kýmkoliv. On řekne, co chce říct a to samé udělám já. Možná to zní trochu rozporuplně, ale neni. Je to hudba. Jsem tu, abych sdílel hudbu, jsem tu, abych sdílel vášeň, ale jsem tu taky, abych sdílel nápady. Víš co myslím? Neomezuju se jen na spolupráci s lidmi, kteří myslí stejně jako já. Kdybys měl jiný názor než já, budu to respektovat a na tom tracku s tebou si budu obhajovat své názory.
Nedělá ti problém ani rapovat v angličtině, chtěl bys pomocí tohoto, dalo by se říct univerzálního jazyka, uslovit ještě širší publikum a dostat se i za hranice Francie?
Už od dob, kdy jsem s rapem začal, jsem se snažil rapovat i anglicky. Někomu se to líbí, někdo říká, že jsem v tom fakt dobrej, ale nevím no. Snažím se. Ale rozhodně neplánuji, že bych se zaměřil jen na rap v angličtině. Budu pokračovat v tom, co dělám teď. Když přijedu do Čech, dám do svého rapu i češtinu, když přijedu do Španělska, dám tam španělštinu. Jde mi o to oslovit co nejvíce lidí, chci je vtáhnout do své hudby, dokonce i ty, kteří rap neposlouchají.
Ve svém životopise, který poskytuješ médiím tvrdíš, že ovládáš unikátní druh bojového umění, které vzniklo zkřížením francouzského umění poezie s americkou dovedností rýmovat. A také tvrdíš, že dokážeš freestylovat na jakékoliv téma. Nechceš mi to ukázat?
Jo, rád bych, ale vždyť nerozumíš francouzsky.
A anglicky bys to zvládnul?
Asi bych ze sebe něco dostal, ale nebylo by to nic moc. Až pojedu na rok do Ameriky, tak se mě pak zeptej a já to zvládnu. Teď zatím freestyluju francouzsky a anglicky umím jen psát. A to bojové umění… Víš, ve Francii se v rapu používá spoustu metafor, odkazů na francouzskou historii a na dobu, kdy do Francie přicházelo spoustu imigrantů z Afriky. Kdežto v americkém rapu tenhle typ témat téměř úplně vymizel. Proto je to něco unikátního.
Vím o tobě, že si některé své skladby nahrával i ve studiu v České republice. Spolupracoval si při tom i s nějakými českými producenty?
Jo. Na albu, na kterém teď dělám spolupracuji s českým producentem Donem Crudo a taky s lidmi kolem Skoop Entertainment. A bude jich víc, ale to ti v tuhle chvíli ještě neřeknu.
Proč sis vybral zrovna Českou republiku?
Přijel jsem do Čech, protože jsem tu chtěl nahrát jeden track s pražským orchestrem. Strávil jsem tu tedy asi měsíc a během té doby jsem potkal Poetu z radia Spin. Pozval mě do své show, kde se mnou udělal rozhovor a taky jsem tam freestyloval. Byla to sranda, tak jsem si řekl, proč to tady nerozjet trochu víc.
Tvůj první klip ke skladbě „Sortez des Rangs“ zaznamenal velký komerční úspěch. Myslíš si, že je to tvůj nejlepší track?
(smích) Proč se mě ptáš na takovýhle otázky..? No určitě to není můj nejlepší track a ani nejoblíbenější. Víš co „Sortez des Rangs“ znamená?
Ne.
Znamená to ‚get the fuck out‘. Udělal jsem tenhle track někdy v roce 2003 a lidi to milovali, tak jsem s ním vyrazil na turné. Dal jsem ho na své první album ‘D’Art de Ville‘ a natočil k němu video, které se drželo 9 týdnů v MTV Top 20, hráli ho všechny stanice. Tak jsem s ním vyrazil na další turné, samozřejmě i kvůli propagaci nového alba, ale lidi chtěli slyšet jen Sortez des Rangs. Vím, že úspěch některých umělců je založen na jednom hitu a proto mě tahle záležitost okolo Sortez des Rangs trochu frustruje (smích). Zítra budu vystupovat na jedný akci v Praze a lidi už se mě ptají: „Budeš hrát Sortez des Rangs? Budeš to hrát. Prosím, zahraj to.“ Mám ten track rád, ale rozhodně není můj nejlepší a ani nejoblíbenější.
Už jsi koncertoval jak po Evropě, tak v USA a dokonce i v Senegalu. Hodně interpretů tvrdí, že v Evropě, resp. v České republice je dav na koncertech úplně jiný než ve Státech. Jak to vidíš ty?
Davy se určitě hodně liší, ale není to jen otázka země, kde vystupuješ. Je to spíš o energii, kterou s sebou přivezeš. Jsem si jistý, že dav v Praze taky není úplně stejný, jako dav v Brně. Jde o to, jak moc lidi na koncertě vycítí tu energii, kterou jim dáváš. Třeba v Senegalu to bylo šílený. Bylo to poprvé v mém životě, kdy jsem vystupoval před davem složeným pouze z černých lidí. Navíc jich přišlo kolem dvanácti tisíc a všichni ječeli „Sortez des Rangs.“ V tu chvíli jsem měl pocit, že se otřásá země. Kdežto ve Státech to bylo složitější. Lidi tam nerozumí francouzsky, takže jen cítili energii z hudby a mé flow. No a v čechách uvidíme zítra. Ale myslím, že se jim to bude líbit.
Na jaké úrovni je hip hop v Senegalu?
Možná mi nebudeš věřit, ale kdybys jel do Senegalu, tak uvidíš, že je na vyšší úrovni než třeba ve Francii. Říkám to proto, že ve Francii nebo i České republice máš strašně jednoduché najít nahrávací studio. V Senegalu je to téměř nemožné. Tam je problém i najít tužku a kousek papíru, abys mohl napsat text. Takže když tam chceš rapovat, musíš dělat freestyle. Jasný, v Evropě se taky freestyluje, ale to neni freestyle jako takový. Je to jen odříkávání naučených rýmů. Sice říkají, že je to freestyle, ale není. V Evropě máš supermoderní techniku pro dělání beatů. To oni nemají, tak beatboxujou. Nebo tam mají takové staré počítače, které už se tady ani nepoužívají. A když mají možnost s něčím takovým pracovat, tak udělají vše, co je v jejich silách, aby ten jejich beat byl nejlepší. Proto říkám, že hip hop je tam o hodně rozvinutější, než jinde. Rap je větší v Evropě, ale hip hop jednoznačně v Senegalu.
Nemohl jsem si nevšimnout, že tvé jméno, a nejen to, má hodně společného se superhrdinou Marvelových komiksů Daredevilem aka Mattem Murdockem. Je to jen shoda jmen nebo je Matt Moerdock tvůj alias?
Není to náhoda, Matt Moerdock je opravdu jen můj alias.
Proč sis vybral zrovna postavu Matta Murdocka?
Protože ve své podstatě jsem jako on. Matt Murdock je slepý, ale přesto vidí. Já sice slepý nejsem, ale tímto jménem jsem chtěl hlavně ukázat, že věci je možné vidět i jinak, než je vidí ostatní. Matt Murdock je také jako Matt Moerdock, protože mám rád spravedlnost. Líbí se mi, když dobrý raper dostane zásluhy za svou tvorbu a ten falešný nedostane nic. Ve skutečnosti je to ale úplně jinak. Hodně interpretů je zbožňováno a na ty kvalitní se zapomíná. Lidé mi říkají, že ve své tvorbě zbytečně moc přemýšlím a že bych měl raději udělat nějaký party track, abych byl taky zbožňovaný, jako ti ostatní. Ale o tom rap přeci vůbec není. Dál mi je Matt Murdock také podobný v tom, že se nerad předvádí, je středem pozornosti. Raději zůstanu někde stranou. A to také dělám už od dob, co jsem začal.
A proč si pro své nové album vybral název Hell’s Kitchen? Hell’s Kitchen je část Manhattanu, kde se Matt Murdock narodil. Kde je ta spojitost?
Bienvenue á Hell’s Kitchen (Welcome to the Hell’s Kitchen) se jmenuje, protože bude více osobní, než mé první album. Na ‘D’Art de Ville’ jsem mluvil jen o hip hopu. Když si ho poslechneš a budeš mu rozumět, dozvíš se o něm všechno. Kde to začalo, proč to začalo, kdo byli průkopníci ve Francii, ale nic o Mattu Moerdockovi. Takže druhé album bude hlavně o mě.
Slyšel jsem, že jsi s KRS ONEm jezdil po školách a přednášel o hip hopu. Jaké to bylo spolupracovat s někým, jako je KRS One?
Wow, KRS One.. Setkání s ním jsem se dost bál, ale nakonec z toho byla skvělá zkušenost. Byli jsme na pařížské univerzitě a KRS tam ty lidi učil, vyprávěl jim o hip hopu. Já jsem nemusel říkat vůbec nic, protože on o hip hopu ví opravdu všechno. Tak jsem jen stál po jeho boku a říkal, „jo, má pravdu.“ (smích)
Lidé si tě také váží kvůli tvé knowledge o hip hopové kultuře. Nezdá se ti však, že v poslední době se na znalosti, jak už u posluchačů tak u umělců moc nehledí a že se z hip hopu stává spíše módní záležitost?
Podívej, mám Supry. Jsou to nejdrsnější tenisky. Lil Wayne nosí Supry. Jay Z nosí Supry. Já se taky rád dobře oblíknu, ale nejsem typ rappera, který se soustředí jen na módu. Na prvním místě by měl být tvůj text. Až budeš mít kvalitní text a hudbu, tak pak se můžeš začít zabývat módou. To je můj názor.
Už víš datum pro Hell’s Kitchen?
Ještě ne. Nechci to nijak uspěchat. Trvalo mi tři roky, než jsem nahrál své první album. Na tomhle pracuji už dva roky.
Bude to ještě tento rok?
To určitě. 2009 je rok Hell’s Kitchen.
Co tour?
Doufám, že bude.
Celosvětová?
Yeaaah! Nikdy jsem nebyl v Asii, takže si to chci vynahradit. Chtěl bych jet do Japonska, ale taky do „America Latina“ a Austrálie, zahrát klokanům.
Máš venku jedno album a druhé už finišuješ. Jaké jsou tvé plány do budoucna?
Nejdřív dokončím Hell’s Kitchen a pak vydám dalších deset alb. A až tady nebudu, udělám to jako Tupac a Biggie, budu vydávat „post morte“ alba. Jsem superhrdina, i po smrti můžu rapovat. Tohle je jen začátek.
Matt Moerdock – Sortez des Rangs
tres bien!
ted koukam, ze nikita na bbr s nim udelal taky rozhovor…
jojo, potkali jsme se tam) kazdej jsme volili vcelku jiny otazky, takze by to nemelo vadit. ale ted koukam, ze to mam nejak moc dlouhy, ve wordu to tak nevypadalo)
jo a jeste dik ruckusovi za vypomoc s otazkama
Smekám Tome .) Cením, že si se nebál jít ani do zdánlivě nepříjemných otázek, aby jsi vymáčknul to nejzajímavější.. Jinak mě zaujalo, že dělá rap hlavně a jen kvůli sdělení. Myslím, že spousta jiných by dnes odpovídala uplně jinak. Je to určitě zajímavý člověk.
neskutecne zajimavej clovek, tenhle rozhovor je fakt paradni
smekam
jj přidávám se ke kladným ohlasům
btw. s tim freestylem v evrope ma uplnou pravdu, obzvlast v cechach je to odrikavani tupych frazi
mě teda přijde stejně nezajímavej, jako icon the mic king a další podobní rappeři, kterých je na celém světě 100000xxxx
omg :) tak si cti radsi neco o zajimavym eminemovi :)
ty mi taky příjdeš děsně nezajímavej :)
Ok, jen nevěřím tomu že by tento člověk nechal nějaké stopy do budoucna co se Fr rapu týče.
zaf: z toho si nic nedelej, proste pokud si nejedes to samy co kluci z webu, tak budes proste hejtovanej i kdyz to reknes slusne, nekdy je lepsi si to jen myslet:D
Sortez des Rangs boží.i když tomu fakt nerozim ani vorla co tam jede.tak ten track je silnej.chci víc
Nechá stopy nenechá na to teď těžko někdo odpoví každopádně zajímavý rozhovor)
jo dogii zapomnel jsem ti podekovat..takze diky))